Občas známý jako &bdquo; dédéčko .“ Je to proces, kterým se prověřuje kondice společnosti. Myslet na DD je ideální před provedením transakce, což může být například prodej společnosti nebo podílu na ní. Cílem je zjistit, v jakém stavu společnost je z hlediska struktury, majetku, závazků nebo postupů. Případný zájemce tudíž nekupuje zajíce v pytli, a může v klidu posoudit, jaká jsou rizika dané transakce.

Prokurista je člověk, který zastupuje podnikatele v souvislosti s provozem pobočky nebo obchodního závodu (podniku). Právě zastoupený podnikatel prokuristovi uděluje prokuru. Prokurista je stejně jako statutár zapsaný v obchodním rejstříku, nemůže ale zastupovat společnost ve v&scaron;ech věcech jako např. jednatel nebo člen představenstva. A jak se stát prokuristou? Udělením zvlá&scaron;tní plné moci (prokury) a následným zápisem do obchodního rejstříku. Pak už prokurista může zastupovat jedna báseň. Jednat musí s péčí řádného hospodáře .

Krajní nouze

Q: Právní odpovědnost za újmu/škodu

Pokud by neexistovala odpovědnost za &scaron;kodu a újmu, pravděpodobně by zavládla anarchie. Odpovědnost za &scaron;kodu vzniká, když někdo úmyslně nebo z nedbalosti (ale v některých případech i bez jakéhokoliv zavinění) způsobí &scaron;kodu na majetku někoho jiného. Příkladem může být např. rozbití okna fotbalovým míčem. Jak se taková &scaron;koda nahrazuje? Např. uvedením v předchozí stav (&scaron;kůdce sám věc opraví, nebo zajistí opravu) případně náhradou vzniklé &scaron;kody v penězích. Újma oproti &scaron;kodě je nemajetková. Při odpovědnosti za nemajetkovou újmu se například kompenzuje po&scaron;kození pověsti společnosti nebo třeba zdraví. Újmu &scaron;kůdce nahrazuje přiměřeným zadostiučiněním. To může vypadat různě, někdy bude stačit například omluva, někdy bude potřeba si připravit velkou sumu peněz. Povinností nahradit &scaron;kodu nebo újmu ale legrace mnohdy nekončí, protože stejný čin může naplnit i znaky přestupku nebo dokonce trestného činu.

Slovník pojmů

Právo počítá s tím, že někdy člověk při odvracení nebezpečí na životě, zdraví nebo majetku může sám spáchat trestný čin. V takovém případě, nazývaném krajní nouze, trestní odpovědnost vůbec nevznikne, pokud zasahující osoba nezpůsobí ještě vážnější následky, než původně hrozilo.

Příkladem je třeba jednání člověka, který vykopne dveře a vběhne do hořícího bytu, aby zachránil jeho obyvatele. Nebezpečí zde představoval požár, který ohrožoval život obyvatel bytu. Pokud by požár v domě nebyl, spáchal by „zachránce“ takovým jednáním trestný čin porušení domovní svobody.

Jestli jste jednali v případě krajní nouze, ale policie nebo soud mají jiný názor a hrozí vám trestní stíhání, obraťte se na nás.