V dnešní době má zákazník, který chce novou aplikaci, několik možností. V minulosti by poptal téměř jistě komplexní vývoj na míru. Dnes má však možnost jít na to z úplně jiné strany, zkusit si klidně i vibecoding a prověřit, jestli se bez vývojářů neobejde úplně.
Zlatou střední cestou v jeho dilematu, kdy se jednotlivé možnosti liší nejen cenou, zabezpečením a možností customizací, ale i důvěrou v udržitelnost daného řešení, může být právě třeba vaše LCNC platforma.
Do cenotvorby nebo způsobu zabezpečení platformy se vám neodvážíme mluvit. Ale myslíme si, že díky zkušenostem s několika LCNC platformami víme něco málo o důvěře. Tu si samozřejmě budujete mnoha způsoby, ale jedním z nich jsou chtě nechtě i právně funkční obchodní podmínky nebo správné zpracovávání osobních údajů.
Málo co totiž může poškodit důvěru jako to, když zákazník po letech zjistí, že jeho software vlastně jeho není, nebo že zpracování osobních údajů probíhá nesprávně. Samozřejmě neříkáme, že to je vaše chyba, ale jedním z vašich úkolů, který vám následně ušetří vrásky ne čele, je zákazníka od začátku zákazníka profesionálně a férově informovat.
1. Podmínky? Férové, ale neprůstřelné.
Základním stavebním kamenem důvěry jsou transparentní a vyvážené smluvní podmínky. Jako LCNC platforma nejspíš máte (nebo byste měli mít) podmínky užívání nebo individuální smlouvy se zákazníky.
Zákazník, který na vaší platformě plánuje postavit business, bude nevyhnutelně hledat odpovědi na několik klíčových otázek. Neznamená to, že mu odpovědi musí vyhovovat – třeba jen LCNC není pro něj. Mělo by to být ale předem vyřešené. Pokud si je nezjistí na začátku, vy mu pak jen ukážete „Ale my jsme vám to v podmínkách říkali“.
Jestliže zákazník na začátku nebude odpovědi rozumět nebo třeba tyto otázky ve smlouvě nebo podmínkách úplně chybí, může to být problém.
O jaké otázky jde?
- Kdo reálně vlastní vytvořenou aplikaci? Pokud si u vás klient nakliká aplikaci, případně i pokud mu ji naklikáte vy, komu patří výsledný kód? Musíte jasně deklarovat, co je „jeho“ (uživatelská data, texty, specifická byznys logika a design) a co je „vaše“ (samotný engine platformy, proprietární knihovny a stavební bloky). Zákazník musí vědět, že si při odchodu může svá data vyexportovat, ale jádro nedostane.
- Tip: Dobré je vyřešit i to, jak to bude s novými bloky a nadstavbami, co zákazníkovi vyvinete na míru. Mohou na platformě pak zůstat i pro ostatní? Nebo to je specifický vývoj jen pro klienta?
- Kde leží hranice vaší odpovědnosti? Co se stane, když vaše platforma na půl dne spadne a vašemu klientovi kvůli tomu uniknou desítky objednávek? Musíte mít jasně nastavené limity odpovědnosti za škodu a případně specifikované SLA, kde férově říkáte, jakou dostupnost garantujete a co se stane, když ji nedodržíte.
- Tip: U náhrady újmy je běžná návaznost na odměnu či vylučování ušlého zisku. Stůjte si za tím, že při nákladu pár tisíc měsíčně nebo vývoji za desítky tisíc neodpovídáte za milionové škody. Pokud chce zákazník milionovou odpovědnost, měl by asi spíš vybrat vývoj na míru.
- Co když vaše platforma skončí? To je největší noční můra každého zákazníka LCNC platforem. Platforma skončí a oni svoji specifickou aplikaci nikam nepřenesou. Ukažte, že myslíte na vše, a mějte v podmínkách jasně definovaný „exit plan“.
- Tip: Exit plán může spočívat například v garanci, že v případě ukončení služby udržíte servery v chodu ještě 3 měsíce, aby měli všichni čas na migraci dat. Nebo třeba i v tom, že jste dali zdrojový kód do úschovy a po skončení z něj bude open source.
A co Data Act?
Jako LCNC platforma budete muset běžně řešit tzv. cloud switching. Za tímto pojmem se skrývá povinnost služeb zpracování dat usnadnit export dat z platformy a případně i přechod jinam, na vlastní server nebo i ke konkurenci. To platí od září 2025 díky nařízení EU známému jako Data Act.
Co to reálně znamená?
- Měli byste předem informovat, co je vaše rodinné stříbro a co si zákazník může odnést. Nikdo neříká, že si zákazník při odchodu má vzít zdrojový kód vaší platformy, SDK, core knihovny, ať tomu říkáte jakkoliv. Regulace ale požaduje vymezit, co si s ohledem na svoje duševní vlastnictví a obchodní tajemství necháváte. A to už předem.
- Tip: Nařízení chce specifikaci konkrétních dat a aktiv, která zůstanou vám a která si zákazník může přenést k sobě nebo i ke konkurenci. Buďte tedy schopni v doprovodné dokumentaci nebo podmínkách popsat zdrojový kód platformy, konfigurační soubory, vnitřní logiku a algoritmy. Stačí kategorie a jejich popis, nikdo nechce konkrétní knihovny nebo soubory. A pozor, toto se týká nejen zákazníků spotřebitelů, ale i podnikatelů.
- Neměli byste nepřiměřeně stěžovat přechod jinam. Zákazník má podle Data Actu právo přenést si vymezená data k sobě na server nebo i ke konkurenci. To nejpozději od roku 2027 nesmí být spojené s poplatky za přenos ani schované v „obskurních“ formátech souborů ztěžujících navázání a vytvoření nové appky.
- Tip: Pokud máte předplatné, měli byste jasně předem nastavit podmínky jeho účtování, vracení nebo nevracení v případě ukončení smlouvy a další. Data Act klade na předplatné potenciálně další podmínky uvedené v našem článku zde.
2. Osobní údaje řešte preventivně, ne až když je problém
My víme. Jako právníci jsme s tím už otravní a GDPR už nikoho nezajímá. To je možná pravda do okamžiku, než nastane problém, při kterém musí někdo zaplatit pokutu nebo i odškodnění zákazníkům a koncovým uživatelům.
A kdo jiný by měl mít GDPR v maximálním pořádku, než právě vy? Vaše platforma se může stát hubem, kde budou zákazníci uchovávat a zpracovávat osobní údaje svých vlastních klientů ve velkém.
Vůči zákazníkům jste v pozici správce. Potřebujete tedy zásady zpracování, které jim řeknou, jak s jejich údaji pracujete. Ty řeší vše od registrace a komunikaci, přes newslettery, až po cookies.
Vůči koncovým uživatelům aplikací zákazníků se nejspíš stáváte takzvaným zpracovatelem a vaši zákazníci jsou správci. Je sice odpovědností správce toto řešit, ale než se zbláznit z uzavírání zpracovatelské smlouvy (DPA) s každým zákazníkem, to radši „vnuťte“ zákazníkům svou vlastní DPA v podmínkách.
Kvalitní a bezpečné zpracovávání osobních údajů byste měli chtít nejen vy pro svůj vlastní klidný spánek, ale můžou ho po vás vyžadovat zejména vaši B2B zákazníci (a jejich právníci). Ukažte jim, kde fyzicky leží vaše servery (ideálně v EU), jak máte vyřešené šifrování dat a jak zvládáte zálohování. Pokud jim ukážete, že jste v tomto směru „enterprise-ready“, získáte obrovskou konkurenční výhodu.
3. Máte marketplace appek? Nemůžete ho jen tak nechat žít svým životem.
Řada LCNC platforem časem dospěje do fáze, kdy se z nich stane komunitní ekosystém. Dáváte svým uživatelům možnost sdílet, nebo dokonce prodávat své výtvory, šablony a moduly ostatním přes nějakou formu tržiště (marketplace)? Tak pozor, z právního a byznysového pohledu vstupujete do dalšího levelu.
Najednou už neřešíte jen vztah „vy a zákazník“. Stáváte se zprostředkovatelem. A to s sebou nese lavinu nových úkolů, které musíte pokrýt:
- Licence mezi uživateli: Když si uživatel A koupí šablonu od uživatele B, jakou k ní dostává licenci? Smí ji použít jen pro jeden projekt, nebo ji může dál prodávat? To musíte definovat vy v pravidlech tržiště. Ideálně tak, aby A i B byli spokojení.
- Toky financí a provize: Jak se budou peníze přesouvat? Pokud platby vybíráte vy a pak je přeposíláte tvůrcům, můžete nechtěně narazit na regulaci platebních služeb. Získat povolení od ČNB jen kvůli způsobu platby je hodně práce navíc. Často se to řeší napojením na platformy typu Stripe Connect, kde peníze proudí přímo tvůrcům pod vaším dohledem.
- Ochrana spotřebitele: Pokud se na vašem tržišti pohybují i běžní lidé (nepodnikatelé), padají na celou věc přísná pravidla na ochranu spotřebitele, reklamace a právo na odstoupení od smlouvy. Je dobré si to pohlídat jak ve vztahu „vy a spotřebitel“, tak i vést za ruku tvůrce. Ti nejspíš svoje vlastní podmínky mít vůbec nebudou.
- Tip: Je dobré vzít odpovědnost do svých rukou a mít pro prodejce určité základní podmínky ohledně licencí, odstoupení nebo reklamací, zvlášť pokud si zákazník skutečně kupuje moduly přímo od nich. Pokud jste „prodávající“ vy, samozřejmě stačí to vyřešit ve svých podmínkách.
4. User generated content? Musíte mu dát pravidla
A aby toho nebylo málo, pamatujte na to, že jakmile platformu otevřete světu, uživatelé vám na ni mohou nahrávat (a generovat) celou řadu věcí. Obrázky z fotobank bez licence, texty propagující nelegální služby, nebo dokonce kousky kódu, které kradou cizí know-how.
Ne všechny tyto věci na své platformě logicky chcete mít a rozhodně za ně nechcete automaticky odpovídat. Odpovědnost za uživatelský obsah si proto musíte dobře ošetřit. Potřebujete jasná pravidla toho, co se u vás smí a nesmí dělat (někdy známé jako Acceptable Use Policy, ale stačí přímo v podmínkách), a funkční mechanismus, jak mohou lidé nahlásit nelegální obsah. Pokud to mít nebudete, vystavujete se riziku, že vás kvůli nezákonnému obsahu budou popotahovat cizí právníci nebo se bude zajímat v extrémních případech i policie. Jde navíc o povinnosti vyplývají z dalšího nařízení EU známé jako Digital Services Act (DSA).
Tohle a spousta dalších věcí jsou oblasti, na které byste se měli před před launchem – případně co nejdříve po přečtení našeho článku – zaměřit. Zvládnutá právní a bezpečnostní stránka totiž není jen nutné zlo, je to velmi dobrý marketingový nástroj, který přesvědčí velké klienty, aby k vám přesunuli svůj byznys. Správné nastavení v úvodu může i zrychlit obchod a tím vydělávat peníze.
S LCNC platformami máme zkušenosti. Pokud byste se nám chtěli svěřit, dejte vědět na napistenam@elegal.cz.
23. 3. 2026
Sdílet
Tweet
LinkedIn
