Nová definice závislé práce, aneb co se od 1. prosince 2026 mění a kde nově leží hranice švarcsystému

Jak je v současné chvíli švarcsystém posuzován českými soudy

Pojem švarcsystém v zákonech nenajdeme, ustálila se však pro něj jasná definice: jde o situace, kdy fyzická osoba vykonává závislou práci, ale formálně nikoli v pracovněprávním vztahu, nýbrž ve vztahu obchodněprávním (typicky spolupráce s OSVČ na bázi fakturace). Účelem bývá vyhnout se ochraně zaměstnance a ušetřit na daních a povinných odvodech. Švarcsystém je proto v české úpravě považován za nelegální práci a hrozí za něj pokuta ve výši 50.000 Kč až 10.000.000 Kč, případně doměření daní, odvodů a související sankce. 

Současné znění zákoníku práce definuje závislou práci čtyřmi kumulativními znaky:

1. Výkon práce ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti; 
2. jménem zaměstnavatele;
3. podle pokynů zaměstnavatele; a 
4. osobně.

Nejvyšší správní soud k těmto znakům přistupuje dlouhodobě poměrně extenzivně, přičemž zkoumá faktickou podstatu vztahu, nikoli jeho formální označení. 

Tento přístup názorně ilustrují dvě nedávná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu – rozsudek ze dne 16. 3. 2026, sp. zn. 7 Ads 52/2025 (programátoři) a rozsudek ze dne 26. 3. 2026, sp. zn. 2 Ads 15/2026 (kadeřnice). V obou věcech soud potvrdil pokutu uloženou inspektorátem práce a označil spolupráci s OSVČ za zastřený pracovněprávní vztah, přestože smluvně šlo o obchodní spolupráci. 

U programátorů soud jako hlavní znaky švarcsystému zdůraznil následující: 

1. programátoři nemohli zakázky odmítnout; 
2. fakticky pracovali 8 hodin denně; 
3. pracovali na společných projektech s dalšími zaměstnanci za velmi podobných podmínek, což nasvědčovalo jejich začlenění do organizační struktury klienta; 
4. byli odměňováni dle hodinové sazby s evidencí pracovní doby s tím, že práci programátoři vykonávali vždy osobně a v případě nemoci za sebe nesháněli žádnou náhradu; 
5. programátoři měli příjem jen od jediného klienta, což představovalo jejich hlavní zdroj příjmů. 

U kadeřnic bylo zase problematické toto:

1. kadeřnice byly vázány „Vnitřní směrnicí pro kadeřníky“; 
2. o cenotvorbě služeb pro koncové zákazníky rozhodoval klient (zastřený zaměstnavatel a formálně objednatel jejich služeb), kadeřnice ani nepřijímaly úplatu od koncových zákazníků; 
3. kadeřnice pracovaly na místě, které bylo s jejich klientem (zastřeným zaměstnavatelem) sjednáno (toto byl spíše doplňující argument). 

Soud výslovně uvedl, že dobrovolnost volby režimu OSVČ ani ekonomická výhodnost takového nastavení samy o sobě nevylučují, že fakticky vykonávaná činnost naplňuje znaky závislé práce. Právě tato extenzivní judikatura, opírající se o pomocné indicie nad rámec textu zákona, je hlavním důvodem, proč Ministerstvo práce a sociálních věcí přistupuje k revizi definice závislé práce. 

Ze čtyř znaků závislé práce zůstanou jen dva

Nově budou v zákoníku práce uvedeny pouze dva znaky závislé práce: 

1. výkon práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance; a 
2. výkon práce jménem zaměstnavatele.

Změna ale není kosmetická. Klíčové je, že znak nadřízenosti a podřízenosti má být nově definován 4 podmínkami, které musí být splněny současně. Pokud se tak nestane, neměla by inspekce práce posuzovat daný vztah jako závislou práci. 

Pro znak nadřízenosti a podřízenosti bude nutné splnit tyto 4 podmínky: 

1. zaměstnavatel organizuje práci zaměstnance,
2. zaměstnavatel dohlíží nad výkonem práce zaměstnance,
3. zaměstnavatel dává zaměstnanci pokyny; a 
4. zaměstnanec práci vykonává v pracovní době.

Osobní výkon už nebude znakem závislé práce

Druhou systémovou změnou je rozdělení dosavadní úpravy na znaky závislé práce a podmínky jejího výkonu. Znaky závislé práce odpovídají na otázku: „Je to vůbec závislá práce?“ Kdežto podmínky výkonu závislé práce odpovídají na otázku: „Jak má být závislá práce vykonávána, když už podle znaků víme, že se o ni jedná?“ 

Klíčové je, že naplnění podmínek samo o sobě neznamená, že se jedná o závislou práci.

Nově tedy podmínkami závislé práce budou „jenom“:

1. osobní výkon práce;
2. výkon práce za mzdu nebo odměnu;
3. výkon práce na náklady a odpovědnost zaměstnavatele; 
4. výkon práce na pracovišti zaměstnavatele.

Zjednodušeně řešeno se těchto 4 podmínek a ochrany z nich vyplývající může domáhat každý zaměstnanec po svém zaměstnavateli. Pokud však nějakou z těchto podmínek splní i OSVČ v rámci svého podnikatelského vztahu s jinou firmou, nebude toto moci být považováno za důkaz švarcsystému. 

Z hlediska švarcsystému jde o zásadní změnu v důkazní rovině – inspektoráty práce již nebudou moci pouze z toho, že OSVČ pracuje osobně nebo dostává pravidelnou odměnu, dovozovat zaměstnanecký poměr. 

Co už nebude znakem švarcsystému

Důvodová zpráva k zákonu o platformové práci výslovně uvádí, že naplnění znaků závislé práce nepůjde dovozovat z poskytování benefitů, příspěvků, doplňkového pojištění ani obdobných plnění ze strany objednatele. Firmy tak budou moci legitimně nabízet svým spolupracujícím OSVČ motivační, stabilizační či sociální benefity – například příspěvek na penzijní pojištění, stravenky, multisport kartu, vzdělávací kurzy nebo wellness programy – aniž by tím automaticky vytvářely podezření na švarcsystém. Tyto výhody totiž samy o sobě nejsou projevem řídicí pravomoci ani organizace práce.

Druhým výrazným posunem je konec automatické úvahy o ekonomické závislosti jako argumentu pro závislou práci. Právě ekonomická závislost přitom v rozsudku Programátoři měla velký podíl na tom, že programátoři byli posouzeni jako zaměstnanci. Podle nové definice již samotná skutečnost, že OSVČ fakturuje převážně jednomu klientovi nebo že příjem od něj představuje její hlavní zdroj obživy, švarcsystém nezakládá. Pokud nejsou kumulativně naplněny čtyři podmínky nadřízenosti, jde stále o legitimní obchodní spolupráci. 

Kde naopak zůstává hranice švarcsystému stejná

Bylo by chybou si myslet, že novela švarcsystém legalizuje. Závislou prací nadále zůstanou všechny vztahy, kde firma fakticky řídí, kontroluje a integruje pracovníka do své organizační struktury.

Navíc u platformové práce zákon nově zavádí vyvratitelnou právní domněnku pracovněprávního vztahu. Pokud kontrolní orgán prokáže skutečnosti naznačující závislou práci, je to platforma (nebo zprostředkovatel), kdo musí prokázat, že o závislou práci nejde. Důkazní břemeno se zde tedy obrací. Více o platformové práci se dozvíte v příštím samostatném článku. 

Kobra 26 by neměla lovit švarcsystém

Souběžně s legislativní změnou definice závislé práce přišel ze strany státu i další významný signál. Dne 18. března 2026 podepsalo několik ministerstev a dalších institucí Memorandum o spolupráci s názvem „Kobra proti nelegální práci“, ve veřejném prostoru známé jako Kobra 26. Cílem této multilaterální spolupráce je koordinovaný boj proti nelegálnímu zaměstnávání, zastřenému zprostředkování zaměstnání a daňovým únikům souvisejícím s nehlášenou prací. 

Pro OSVČ a firmy je ovšem klíčové, že ministryně financí výslovně potvrdila, že Kobra 26 na švarcsystém primárně necílí. Důvodem je podle ní právě probíhající proměna pracovního trhu, kdy zejména mladí lidé, IT profese a další specifické činnosti dlouhodobě fungují na bázi OSVČ a stát chce do budoucna pracovat s „hybridem mezi zaměstnaneckým poměrem a OSVČ“. 

Společné kontroly Kobry 26 se tak mají soustředit primárně na klasickou práci načerno – výplaty „na ruku“ v gastronomii, ubytovacích službách, stavebnictví a u zahraničních pracovníků bez registrace v evidenci zaměstnanců. Pro typické případy švarcsystému (IT specialisté, konzultanti, kreativci spolupracující s jedním klientem na bázi fakturace) tak Kobra 26 podle deklarace ministryně financí velké riziko představovat nemá. Skutečný dopad samozřejmě ukáže až praxe, nicméně tento veřejný závazek je signálem, že stát chce kontrolní kapacity směřovat jinam. 

Další možné rozvolnění pravidel

Vláda také jedná o tzv. Startupovém zákoně, kdy legislativní proces je ještě na úplném začátku, ale mohla by vzniknout kategorie tzv. Flexi-workera. Tím by byli specializovaní OSVČ, s know-how a zkušenostmi, kteří by startupu poskytovali své služby, které by za normálních okolností mohly být považovány za výkon závislé práce, ale pro speciální segment startupů by byl vytvořen jakýsi bezpečný přístav pro poskytování služeb na základě podnikatelského vztahu. 

Legislativní vývoj v této oblasti bedlivě sledujeme a budeme vás informovat o případném dalším vývoji. 

Praktický příklad: Spolupráce s IT programátorem před a po novele 

Představme si modelovou situaci, která vychází z řešeného rozsudku Programátoři. Programátor pracuje již tři roky na živnostenský list pro jedinou softwarovou firmu. Fakturuje jí měsíční paušál, k Vánocům dostává finanční bonus, firma mu hradí konference a přispívá na penzijní pojištění. Pracuje z domova, sám si určuje pracovní dobu, jen musí dodržet termíny milníků projektu. Komunikuje na denních standupech, ale není formálně zařazen do týmové hierarchie. 

Podle dosavadní praxe inspektorátu i soudů by takový vztah byl velmi rizikový. Kombinace ekonomické závislosti, benefitů, pravidelné odměny, hodinové evidence a osobního výkonu by mohla převážit ve prospěch závěru o zastřeném zaměstnaneckém poměru, a to i přesto, že programátor má volnost ve volbě pracovní doby. 

Podle nově plánované úpravy je situace odlišná. Programátor si sám určuje pracovní dobu (chybí podznak výkonu práce v pracovní době), firma neorganizuje jeho práci ani nad ní soustavně nedohlíží. Benefity ani ekonomická závislost samy o sobě podezření nezakládají. Čtyři podznaky nadřízenosti tak nejsou kumulativně naplněny a tatáž faktická situace by už neměla být považována za švarcsystém. 

Pokud by však týž programátor musel být denně od 9 do 17 hodin online, plnit konkrétní operativní úkoly zadávané teamleaderem, podrobovat se kontrole odpracovaných hodin a být formálně součástí organizační struktury, čtyři podznaky nadřízenosti by zřejmě byly naplněny – a šlo by o závislou práci i podle nové definice. Hranice se tak posunuje, ale nemizí. 

Od kdy bude novela účinná

Zákon o platformové práci, který novelizuje mimo jiné zákoník práce, má nabýt účinnosti dnem 1. prosince 2026. Termín je daný transpoziční lhůtou unijní směrnice o platformové práci, a lze tedy očekávat, že bude dodržen. Návrh aktuálně prochází legislativním procesem a v jeho průběhu může doznat dílčích změn, hlavní obrysy nové definice závislé práce by se však měnit neměly.

Co byste měli udělat ještě letos

Pokud spolupracujete s OSVČ nebo sami v režimu OSVČ poskytujete služby, doporučujeme nečekat na účinnost zákona. Stávající smlouvy o spolupráci, manažerské pokyny, interní procesy a způsob fakturace by měly být revidovány s ohledem na plánovanou novou definici závislé práce. Cílem nemá být formalismus, ale skutečné nastavení vztahu tak, aby odpovídal zamýšlenému cíli.

Klíčové otázky, na které je vhodné si odpovědět:

1. Kdo skutečně organizuje práci?
2. Dohlíží objednatel nad výkonem?
3. Vydává konkrétní pokyny?
4. Určuje pracovní dobu?

Pokud je odpověď u většiny otázek ano, nepomůže ani sebelépe sepsaná smlouva o dílo či smlouva o spolupráci, půjde o závislou práci. Naopak u skutečně samostatných podnikatelů novela přináší klidnější prostor pro spolupráci, včetně možnosti nabídnout benefity bez rizika. 

Pokud si nejste jisti, na které straně hranice se vaše konkrétní situace pohybuje, rádi pomůžeme s individuálním posouzením, revizí smluvní dokumentace nebo s nastavením spolupráce tak, aby byla v souladu s novou úpravou a zároveň naplnila očekávání obou stran. Napistenam@elegal.cz a domluvte si s námi konzultaci.