Občas známý jako &bdquo; dédéčko .“ Je to proces, kterým se prověřuje kondice společnosti. Myslet na DD je ideální před provedením transakce, což může být například prodej společnosti nebo podílu na ní. Cílem je zjistit, v jakém stavu společnost je z hlediska struktury, majetku, závazků nebo postupů. Případný zájemce tudíž nekupuje zajíce v pytli, a může v klidu posoudit, jaká jsou rizika dané transakce.

Prokurista je člověk, který zastupuje podnikatele v souvislosti s provozem pobočky nebo obchodního závodu (podniku). Právě zastoupený podnikatel prokuristovi uděluje prokuru. Prokurista je stejně jako statutár zapsaný v obchodním rejstříku, nemůže ale zastupovat společnost ve v&scaron;ech věcech jako např. jednatel nebo člen představenstva. A jak se stát prokuristou? Udělením zvlá&scaron;tní plné moci (prokury) a následným zápisem do obchodního rejstříku. Pak už prokurista může zastupovat jedna báseň. Jednat musí s péčí řádného hospodáře .

Co je švarcsystém?

Q: Právní odpovědnost za újmu/škodu

Pokud by neexistovala odpovědnost za &scaron;kodu a újmu, pravděpodobně by zavládla anarchie. Odpovědnost za &scaron;kodu vzniká, když někdo úmyslně nebo z nedbalosti (ale v některých případech i bez jakéhokoliv zavinění) způsobí &scaron;kodu na majetku někoho jiného. Příkladem může být např. rozbití okna fotbalovým míčem. Jak se taková &scaron;koda nahrazuje? Např. uvedením v předchozí stav (&scaron;kůdce sám věc opraví, nebo zajistí opravu) případně náhradou vzniklé &scaron;kody v penězích. Újma oproti &scaron;kodě je nemajetková. Při odpovědnosti za nemajetkovou újmu se například kompenzuje po&scaron;kození pověsti společnosti nebo třeba zdraví. Újmu &scaron;kůdce nahrazuje přiměřeným zadostiučiněním. To může vypadat různě, někdy bude stačit například omluva, někdy bude potřeba si připravit velkou sumu peněz. Povinností nahradit &scaron;kodu nebo újmu ale legrace mnohdy nekončí, protože stejný čin může naplnit i znaky přestupku nebo dokonce trestného činu.

Nelegální forma zaměstnávání, která má za účel zastřít pracovněprávní vztah. „Zaměstnanec“ tak standardně vystupuje v pozici osoby samostatně výdělečně činné, aby obě strany vztahu ušetřily na daních a odvodech na pojištění. Při spolupráci s OSVČ je potřeba vyhnout se některým typickým znakům zaměstnaneckého vztahu (podřízenost zaměstnavateli, udělování pokynů, pevná mzda, pravidelná pracovní doba místo apod.). Tomu pomůže i dobře napsaná smlouva.