Změny pro online tržiště a úpravy digitálního obsahu

On-line tržiště

Online tržiště si můžete představit jako místo v online prostoru, kde může spotřebitel uzavřít smlouvu na dálku s jinými osobami, a to bez ohledu na to, jestli to budou podnikatelé nebo nepodnikatelé. Jedná se například o Booking, Amazon nebo třeba eBay. Poskytovatelem online tržiště je pak podnikatel, který takový online prostor zprostředkovává jednotlivým obchodníkům. 

Co je cílem nové úpravy

Online svět se každým dnem stává větší a větší součástí životů všech a ačkoliv přináší spoustu výhod a nových příležitostí, upoutává také pozornost subjektů, kteří toho chtějí zneužít. Cílem novely je tak posílení důvěry spotřebitelů v online nakupování. 

Informační povinnosti 

Poskytovatel musí obecně informovat o způsobu řazení jednotlivých nabídek. Přesněji řečeno o hlavních parametrech, které pořadí určují. Poskytovatelé online tržiště tedy budou muset spotřebitele informovat o tom, jestli jako první uvádí nabídky s placenou propagací, od osob s prémiovým účtem či například od ověřených zákazníků. Tato informace musí být uvedena v úvodu konkrétní části stránky, kde dochází ke zveřejňování nabídek. Není tedy nutné, aby byla uvedena u každé jednotlivé nabídky. 

Dále musí poskytovatel informovat spotřebitele i o tom, jestli je příslušný prodávající podnikatel či nikoliv. K tomu ideálně a jednoduše poslouží prohlášení prodávajícího, které doporučujeme na web implementovat. Zákon navíc poskytovatele nezatěžuje povinností dané prohlášení kontrolovat, takže odpovědnost bude v takovém případě ležet na prodávajícím. 

To, jestli je prodávající podnikatel nebo ne má totiž vliv na spotřebitelská práva kupujícího. Pokud prodávající není podnikatel, musí poskytovatel online tržiště poučit kupujícího o tom, že nemá určitá spotřebitelská práva.

Poslední zásadní informační povinnost se vztahuje na případy, kdy ze smlouvy uzavřené na online tržišti vyplývají povinnosti nejen pro samotného prodávajícího, ale také pro poskytovatele online tržiště. V takovém případě bude totiž nutné vymezit, kdo za co odpovídá. V praxi si takovou situaci lze představit ve chvíli, kdy bude poskytovatel online tržiště zajišťovat dopravu zboží ke kupujícímu. V určitých případech bude mít poskytovatel odpovědnost i širší, například i za práva z vadného plnění. 

Všechny uvedené informace se musí spotřebitel dozvědět v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, a to navíc jasným a srozumitelným způsobem. Pozor, ne všechna upozornění bude možné schovat do obchodních podmínek. Odkaz na obchodní podmínky nebo jiné smluvní dokumenty totiž podle nové právní úpravy nebude stačit. 

Nové klamavé obchodní praktiky

Ve vztahu k online tržištím (ale i k e‑shopům obecně) se v zákoně objevují definice nových klamavých obchodních praktik. 

Taková nekalá praktika nastane v případě, kdy u vyhledávání zboží není jasně uvedeno, že se jedná o placenou reklamu nebo placenou pozici ve vyhledávání. Tato informace musí být uvedena vždy u konkrétního zboží, nestačí pouze obecná informace na webových stránkách.

Jedna z povinností podle nové právní úpravy se týká ověřování spotřebitelských recenzí. Pokud online tržiště autenticitu příslušné recenze neověří (tedy například nezajistí, že recenzi uděluje zákazník, který si dané zboží nebo službu skutečně zakoupil), musí o tom u recenzí provozovatel zřetelně informovat. Pokud recenze ověřuje (což doporučujeme), je nutné k recenzím napsat, že jsou ověřené a jak jejich ověření zajistil. O klamavou obchodní praktiku půjde také, pokud prodávající uvede, že jsou recenze ověřené, ale nebudou nebo, že prodávající zveřejní falešnou či zkreslenou recenzi, případně někoho pověří, aby takovou recenzi sám zveřejnil. 

Novou klamavou obchodní praktikou je i zákaz přeprodeje „nekale získaných vstupenek.“ Představit si pod tím můžete situaci, kdy někdo (zne)užije počítačový program k tomu, aby automatizovaně skoupil velkou část vstupenek na událost, o kterou je zájem, a následně je přeprodává za vyšší částky. 

A konečně se klamavé obchodní praktiky může dopustit i ten, kdo do více zemí EU uvádí zboží „dvojí kvality“. Tento zákaz má potenciál zabránit prodeji jakýchkoliv jiných výrobků, které mají v ČR jiné složení nebo znaky než v rámci trhu Evropské unie. 

Co hrozí?

Za nedodržování hrozí jak peněžité pokuty (až do výše 5 mil. Kč), tak nepeněžité sankce (především nová práva pro spotřebitele spočívající v delší lhůtě pro odstoupení nebo přiměřené slevě).

Je potřeba upravit obchodní podmínky (VOP)?

Ve většině případech ne, ale budete muset upravit web nebo interní procesy.

Digitální obsah

Další oblastí, která se dočkala výrazných změn, je digitální obsah. Digitálním obsahem jsou jakákoliv data vytvořená a poskytovaná v digitální podobě. Jedná se například o písničky, videa, počítačové programy, aplikace (včetně SaaS) nebo třeba e‑knihy. 

Smlouva o poskytování digitálního obsahu

Občanský zákoník přináší nový smluvní typ, konkrétně smlouvu o poskytování digitálního obsahu (popřípadě služby digitálního obsahu), uzavíranou mezi poskytovatelem a uživatelem. 

Obsahem smlouvy o poskytování digitálního obsahu je závazek poskytovatele zpřístupnit uživateli příslušný digitální obsah k jeho potřebě a závazek uživatele zaplatit za něj odměnu. Odměna však nemusí být pouze finanční, protože nově se setkáváme i s odměnou hrazenou prostřednictvím osobních údajů. K tomu dochází velmi často, například na sociálních sítích, kde se uživatel sice registruje „zdarma“, ovšem cena, kterou za služby platí, spočívá právě ve využití osobních údajů provozovatelem sociální sítě. 

Pravidla o digitálním obsahu se pak vztahují i na poskytování služeb digitálního obsahu. Spadají sem například služby jako Google Disk či OneDrive, tedy služby, které umožňují uživatelům tvořit či ukládat digitální obsah a zajišťují k němu přístup, ale i sociální sítě jako TikTok, Instagram nebo Facebook, které umožňují sdílet anebo reagovat na digitální obsah vytvořený jimi samotnými či jinými uživateli takové služby. 

Digitální obsah a jeho aktualizace 

Když si pořídíte kolo, nejspíš se Vám časem okouká, a pokud na něm budete chtít něco vylepšit, musíte platit další náklady. Digitální obsah je v tomto ohledu trochu jiný. Jeho tvůrci do něj totiž obvykle zasahují i poté, co jej uživatelům poskytli. Pravidelně ho aktualizují, a to nejen s cílem odstranit chyby, ale i z důvodu rozšíření o nové funkce.

Zákon u aktualizací digitálního obsahu přichází s novými povinnostmi. Pro zjednodušení popisu jsme aktualizace rozdělili na ujednané, nezbytné a ty, které mění digitální obsah. 

K ujednaným aktualizacím se poskytovatel zavazuje v rámci smlouvy a je povinen je uživatelům poskytnout. Představit si pod nimi můžete například bezpečnostní aktualizace operačního systému počítače, které poskytovatelé obvykle dobrovolně po určitou dobu nabízí.

Nezbytné aktualizace jsou takové aktualizace, které jsou po dobu trvání smlouvy nutné k tomu, aby digitální obsah mohl fungovat bez chyb. Poskytovatel se musí postarat o to, aby byly uživatelům poskytnuty, a zároveň musí dohlédnout na to, aby byli uživatelé na jejich dostupnost upozorněni. Pokud však uživatelé aktualizace neprovedou, může to pro ně znamenat např. ztrátu možnosti odstoupit od smlouvy. Mohou jimi být například aktualizace, které opravují vzniklé bugy. 

Poslední druh aktualizací má trochu jiný režim než dva výše popsané. Jedná se o aktualizace, které významně mění stěžejní prvky příslušného digitálního obsahu. Nelze je tedy zaměňovat s běžnými updaty či bugfixy, které spadnou spíše pod výše uvedené režimy. Aby mohla být aktualizace, která mění digitální obsah, provedena, je nutné, aby to bylo předem sjednáno ve smlouvě, aby byla pro uživatele zdarma a aby mu byla transparentně předem oznámena. V praxi takovou aktualizací může být třeba update na zcela nový operační systém. 

Práva z vadného plnění 

V rámci smlouvy o poskytování digitálního obsahu bude především poskytovatel tím, kdo musí prokázat, že digitální obsah neměl vadu. To je zcela logický krok, protože běžný uživatel obvykle nemusí být schopen vadu identifikovat nebo zjistit její příčinu. Naopak je to poskytovatel, kdo má často k dispozici potřebné technologie a know-how k tomu, aby vadu dokázal identifikovat. 

Běžně se ale setkáváme i s tím, že vada vznikne v důsledku nevyhovujícího prostředí na straně uživatele (např. nedostatečný výkon hardwaru, nedostatečné internetové připojení či zastaralý software). Na potřebu minimálních požadavků tak musí být uživatel jasně a srozumitelně upozorněn ještě před uzavřením smlouvy. 

Vadu lze vytknout po dobu trvání smlouvy, nebo, v případě jednorázového digitálního obsahu, do dvou let od zpřístupnění. Primárním způsobem odstranění vady by pak podle nové úpravy mělo být její odstranění. 

Odstoupení od smlouvy

Smlouvy o poskytování digitální obsahu se budou v drtivé většině uzavírat online. V tomto případě je důležité zmínit, že se neuplatní standardní odstoupení ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy, pokud bude v této lhůtě digitální obsah poskytnut a zároveň s tím dá spotřebitel souhlas, a to v samostatném checkboxu. O takovém souhlasu navíc musí poskytovatel vyhotovit uživateli potvrzení. 

Věc s digitálním obsahem

Věc s digitálním obsahem si představte jako hardware, s nímž je digitální obsah tak úzce spjatý, že by bez něj ztratil svou funkci. V praxi tedy například telefon se svým operačním systémem, chytré hodinky obsahující základní aplikační výbavu či televizi obsahující streamovací aplikaci.

V této oblasti dochází k velkému průlomu v odpovědnosti prodávajícího ve vztahu ke kupujícímu – spotřebiteli. Je to totiž právě prodávající, kdo bude nově odpovídat za digitální obsah, který je součástí věci. To platí i tehdy, pokud digitální obsah, který je v zařízení obsažen, neposkytuje sám prodávající, ale třetí strana (což je typické právě pro různá chytrá zařízení a jejich software). Prodávající navíc může odpovídat i za poskytování sjednaných a nezbytných aktualizací. Z toho důvodu určitě doporučujeme zrevidovat obsah smlouvy s vašimi zákazníky.

Zároveň však musíme všechny prodávající chytrých zařízení alespoň částečně uklidnit. Prodávající totiž mohou po poskytovatelích digitálního obsahu požadovat náhradu vynaložených nákladů na zjednání nápravy (např. na opravu). Prakticky to tedy znamená, že spotřebitel se bude domáhat svých práv na opravu věci u prodávajícího a ten následně u samotného poskytovatele.

Co hrozí?

V případě, že nebude poskytovatel digitálního obsahu dodržovat své povinnosti, může uživatel uplatňovat svá práva z vadného plnění, například přiměřenou slevu nebo dokonce odstoupit od smlouvy. Navíc může poskytovatelům hrozit i pokuta od ČOI ve výši až 5 milionů korun.

Je potřeba upravit VOP?

Ano. 

Změn je opravdu hodně, a proto jsme se zaměřili především na ty zásadní. Kdyby vás k novinkám v digitálním obsahu zajímalo cokoliv blíž, určitě se nám kdykoliv ozvěte. 

Spoluautorem článku je Johan Králík.