Jak na obchodní spory II.: 4 tipy, jak spor uhasit, když začíná hořet

  • Datum 5. 2. 2024

V mini-sérii článků Jak na obchodní spory se naši letitou praxi snažíme přetavit v ucelený soubor doporučení, co udělat pro to, aby spory do vašeho byznysu zasahovaly co nejméně. prvním článku jsme představili základní preventivní doporučení, která proti nejčastějším obchodním sporům fungují, ovšem v praxi bývají často přehlížena. Bohužel žádná prevence není stoprocentní a někdy se ani při velké obezřetnosti obchodní při nevyhnete. V tomto druhém textu napovíme, jak postupovat v rané fázi sporu, kdy oheň ještě zběsile nehoří, ale plamen problému už začíná plápolat.

 

1. Poraďte se s odborníkem, jestli má cenu spor „eskalovat“

Snad nejčastější chybou, které se podnikatelé v praxi dopouštějí, je panika, zkratkovité jednání a především černobílé vidění problému. Možná to taky znáte: „Tak on nechce zaplatit? Však já mu dám u soudu co proto!„anebo“Přišla mi předžalobní výzva! Je konec, všichni zemřeme! A k tomu ještě budu muset platit náhradu nákladů řízení..“ Ve skutečnosti ale velká část sporů není naprosto jednoznačná a nezřídka kdy se objeví skutečnost, která může pozici papírového favorita značně rozkolísat.

Proto je dobré v samém začátku navštívit prověřeného odborníka (advokáta) a situaci s ním důkladně probrat. Ve svém zájmu řekněte advokátovi úplně všechno, co víte, a řekněte vše popravdě. Pak nechte advokáta, ať vaši situaci zanalyzuje a řekne vám, jak vaše šance na úspěch a možné postupy vidí on svým zkušeným, nezávislým a od emocí oproštěným pohledem.

Taková právní analýza s doporučeními postupu by z našeho pohledu měla proběhnout na začátku téměř každé litigační spolupráce klienta s advokátem. At už je klient v roli potenciálního žalobce, žalovaného anebo jde o vzájemné nároky (často například u sporu společníků obchodní korporace). V rámci analýzy by advokát pro klienta měl:

  • posoudit, zda je uplatňovaný nárok z pohledu práva skutečně objektivní a reálný;
  • posoudit, do jaké míry je daný nárok prokazatelný a „obhajitelný“ před soudem;
  • identifikovat všechna silná a slabá místa klientovy pozice a jestli není něco, co může potenciálně jeho pozici oslabit (ať už z hlediska toho, co se historicky skutečně stalo, a souvisejících důkazů, rozhodovací praxe soudů v podobných případech anebo procesního postupu);
  • odhadnout potenciální vymahatelnost nároku pro případ úspěchu ve sporu, pokud je klient žalobce (u peněžitých nároků jde hlavně o prověření toho, jestli je žalovaná protistrana dostatečně solventní a jestli u ní dle dostupných zdrojů nehrozí úpadek);
  • zvážit všechny dopady sporu, především pokud ho klient chce iniciovat; takovými dopady jsou především (i) čas (jak dlouho se věc může táhnout), (ii) peníze (kolik to v součtu může klienta stát ), (iii) reputace (jak může jedoucí spor poznamenat brand a mediální tvář klienta, a to často i bez ohledu na výsledek), (iv) rozvoj podnikání (jak může jedoucí spor poznamenat plánovaný rozvoj byznysu a obchodní vztahy) a (v) atmosféra ve firmě (jak může jedoucí spor ovlivnit náladu a pracovní motivaci u zaměstnanců, zejména u managementu).

Na základě této analýzy byste měli získat jasnou představu, jestli se vám vyplatí do sporu „šlapat“, anebo jestli nebude lepší defenzivnější nebo alternativní postup. Samozřejmě se setkáváme s klienty, kteří na závěry takových analýz příliš nehledí a chtějí věc intenzivně a ostře řešit už jen „z principu“ nebo „aby to protistraně dali co nejvíc sežrat“. To je samozřejmě čistě na jejich uvážení. Podstatné ale je, že i žalobce žalující „z principu“ by měl při podání žaloby dobře znát všechna podstatná rizika a měl by vědět, že jeho „princip“ může mít své soudní limity (každý soudce nemusí jeho princip vnímat stejně, navíc daný princip nemusí mít oporu v zákoně).

2. Navrhněte jednání bez právníků

Když se věci zamotávají, když se kupí vzájemné výhružné emaily a třeba i první předžalobní výzvy a jednání po boku s právními zástupci nikam nevedou, může se vyplatit krok zpět. Navrhněte protistraně – jako za starých dobrých časů – osobní schůzku jen mezi čtyřma očima (případně mezi větším počtem očí, je-li zaangažovaných stran více). Ideálně s předem vzájemně odladěným harmonogramem bodů k jednání.

V raných fázích sporů, kdy osobní antipatie ještě nepřekročily únosnou hranici, může takový kontakt někdy vyhrocenou, odosobněnou komunikaci oslabit. A pokud obě strany přijdou na schůzku v dobré víře v nalezení řešení (což tedy ale nebývá zas až tak běžné), může důvěrná face-to-face schůzka leccos posunout.

Dávejte si ale pozor i na extrém opačný vůči zatvrzelosti a neústupnosti. Na osobní schůzku byste rozhodně neměli jít nastaveni tak, že než abyste skončili u soudu, radši nepřiměřeně kapitulujete anebo se vzdáte svých pevných představ a principů.

Na takové osobní jednání se důkladně připravte a předem si jasně rozmyslete, co budete říkat a navrhovat, čím budete argumentovat, jaké alternativy nabídnete druhé straně a hlavně – kam nejdál jste ochotni ustoupit. Bez takové přípravy se snadno může stát, že jednání nebude vůbec efektivní. V horším případě navíc můžete na schůzce říct něco, co vaši pozici zhorší, a druhá strana toho nadšeně využije ve svůj prospěch, neboť si bude jednání nahrávat. V nejhorším případě se pak může stát, že se bez korekce svého zástupce necháte unést okamžikem a přistoupíte na něco, s čím nejste vůbec komfortní a co si v budoucnu budete vyčítat.


3. Navrhněte jednání jen mezi právníky

Když už je hranice osobních antipatií překročena, vzájemné schůzky zpravidla nepřináší nic pozitivního. Obě strany se utvrzují ve svých pozicích, oslabuje se byznysový přístup, a naopak se posiluje jejich emoční vnímání situace a touha druhou stranu pokořit. V takových situacích se vyplácí ustoupit z první linie a zkusit nechat jednání jen na advokátech, kteří do sporu nejsou vztaženi citově. Jednání mezi advokáty je čistě profesionální, a díky tomu je (či aspoň mělo by být) konstruktivní a efektivní.

Samozřejmě i před takovým jednáním bez vás se svým právníkem důkladně proberete, čeho chcete dosáhnout a kam až jste případně ochotni ustoupit. Váš zástupce musí mít jasný manuál, co je pro vás přijatelné, a co už ne. Jen tak může jednání mít šanci na úspěch.

Nepodceňte ani výběr toho, kdo vás bude zastupovat. Ať máte jistotu, že jde o advokáta v oboru zkušeného a naladěného na Váš přístup k problému. A taky ať vám reference potvrdí, že mu jde opravdu o vás a nepatří mezi právníky (ano, žel i takoví jsou), kterým se při představě dlouholetého, pro klienta třeba nepříliš výhodného, sporu v očích zablesknou zlaté cihličky.

V některých specifických případech mohou za vás jednání vést jiné osoby než advokáti. Především u sporů v rámci rodinného podnikání může jít o jiné (zpravidla seniornější) členy rodiny anebo o dlouholeté rodinné důvěrníky. Většinou je ale sázka na advokáta nejjistější – zná detailně právní stránku věci, umí vyjednávat, je navyklý hájit zájmy klienta a v neposlední řadě je pojištěn pro případ vzniku profesní odpovědnosti za škodu.

4. Nebojte se mediace

Když nepomáhá ani osobní kontakt, ani jednání vašich právníků, pořád ještě není nutné začít hledat na mapě, kde se v okolí místně příslušného soudu nejlépe parkuje. Mediace jako řízený postup řešení konfliktu sice v českém podnikatelském prostředí stále není tak využívána jako v zahraničí, ale bezesporu získává na oblibě. Když je mediátor prověřený a ideálně taky zkušený v příslušné oblasti byznysu, může velice pomoci.

I mediátora doporučujeme pečlivě vybrat. Mediátorem totiž fakticky může být kdokoli. My doporučujeme, abyste volili mediátora zapsaného v seznamu Ministerstva spravedlnosti, který je právníkem (advokátem) a který se zaměřuje právě na obchodní spory a má s případy podobnými vašemu prokazatelnou úspěšnou minulost.

Ideální samozřejmě je, aby se na osobě mediátora obě strany sporu shodly. Když se to nepovede, můžete teoreticky uvažovat o mediaci s větším počtem mediátorů. Takový postup ale není vůbec běžný a má svá značná rizika – pokud si každá ze stran přivede „toho svého“ mediátora, hrozí, že se mediátoři nebudou znát, budou mít odlišné přístupy k mediaci a nebudou schopni efektivně kooperovat. Pokud se váš spor nakonec dostane k soudu, je možné, že vám povinné setkání s mediátorem nakonec stejně nařídí soudce v rámci soudního řízení.

V eLegal zastáváme názor, že v počátečních fázích sporu se velmi často vyplácí vynaložit úsilí k tomu, aby věc nedošla až k soudu. Potenciálně ušetřený čas, peníze a nervy a eliminace rizika pošramocené reputace za to úsilí stojí. Samozřejmě jsou ale výjimky: někdy je situace jasná, přehledná a víceméně není co s protistranou vyjednávat, jindy je zase zapotřebí jednat extrémně rychle, například podáním návrhu na vydání předběžného opatření. Naše obecné pravidlo pro tyto počáteční fáze sporů proto zní: zkuste dát šanci dohodě, ale nebojte se stát si za svým.

Dostali jste se do sporu nebo potřebujete jenom poradit v nestandardní situaci? Určitě se nám ozvěte na napistenam@elegal.cz nebo rovnou zavolejte na 255 758 595.

Štítky

Autor článku

Matějovou parketou je předávání praktických zkušeností v oblasti korporátního práva. Rád ale zabrousí i do problematiky práva občanského, autorského nebo sportovního.

Specializace:

  • Autorská práva a duševní vlastnictví
  • Korporátní & obchodní právo, M&A

Stavíme mosty mezi právem
a realitou vašeho podnikání

Vaše smlouvy budou špičkové
a srozumitelné

Máme praktický přesah a myslíme
na všechny situace

Věci řešíme bez průtahů a
zbytečné omáčky okolo

Předem víte, kolik
a za co platíte

Buďte v obraze. Jednou za měsíc vám pošleme všechno, co potřebujete vědět, abyste se nedostali do maléru.

E-mail není zadán ve správném formátu (např. vasemail@email.com). X